Katedrála Sveti Cchoveli (სვეტიცხოვლი), Životodárného sloupu, zasvěcená Dvanácti apoštolům, je nejdůležitější církevní stavba země. První kostel zde stál již ve 4. století jako nejstarší křesťanská svatyně v zemi a jeho vznik je spojen s legendou, sahající až k samotným počátkům křesťanství. Podle ní sem přinesl římský voják Longinus, hlídající Kristův hrob, a mcchetský Žid Eliáš tuniku Ježíše Krista, utkanou samotnou Pannou Marií. Když ji uviděla Eliášova sestra Sidónia, sevřela tuniku tak silně, že v důsledku silného náboženského zanícení zemřela a musela s ní být pochována. Na jejím hrobě pak vyrostl mohutný cedr. Příběh pokračuje o tři sta let později, kdy v Ibérii vládl král Mirian III. (306 – 361). Jeho nemocného syna zázračně vyléčila poutnice Kristýna (později svatá Kristýna, v Gruzii zvaná svatá Nina nebo Nino), na kterou se obrátila králova manželka Nana. Na základě této šťastné události přijal královský pár od Kristýny křesťanství (byť Mirian původně nesouhlasil) a rozhodl se postavit kostel, jehož hlavní sloup bude ze dřeva posvátného cedru. Tento sloup se ale nedařilo nikde jinde postavit na zem, než na místě, kde původně cedr rostl, tedy nad středem hrobu sv. Sidónie. Andělé ho po celou tu dobu drželi ve vzduchu a na zem ho postavili až po modlitbách sv. Kristýny. A v tom okamžiku z něj také vytryskla zázračná míza, která překrásně voněla a uzdravovala nemocné. Svatá Kristýna pak žila ve Mcchetě až do své smrti kolem roku 350 a na soutoku řek prováděla hromadné křty nových věřících. Koncem 5. století byla za vlády krále Vachtanga I. Gorgasaliho dřevěná stavba nahrazena první kamennou trojlodní bazilikou. Ta zde stála až do počátku 11. století, kdy za vlády krále Jiřího I. a jeho syna Bagrata IV. byl stavitelem Arsukidzem (jeho podpis a zobrazení rodiny je na severní fasádě) postaven v letech 1010-29 za podpory gruzínského patriarchy Melchisideka současný chrám dokonalých proporcí. Ten byl poničen vojskem chána Tamerlána (Timura) kolem roku 1400 a obnoven králem Alexandrem I. Gruzínským (také Velikým) po roce 1412, kdy musely být znovu zaklenuty jednotlivé lodě a vybudována stávající kupole. V této podobě se chrám bez dalších větších přestaveb dochoval dodnes. Za období sovětské okupace chrám sloužil jako muzeum, v 80. letech 20. století první snahy o obnovení církevního života, v 90. letech vrácen církvi.

https://www.cestyapamatky.cz/cesty/cesta-do-zeme-sakartvelo-2018/mccheta-duchovni-centrum-zeme